Vrtbovská zahrada – druhá nejkrásnější zahrada Evropy
Vrtbovská zahrada patří mezi nejkrásnější malostranské zahrady. A nejen to patří mezi nejkrásnější zahrady v České republice a podle hodnocení asociace EGHN získala pro letošní rok statut druhé nejkrásnější historické zahrady v celé Evropě. Zvítězila Jardin d´Étretat, kterou najdete na pobřeží francouzské Normandie.
Vrtbovská zahrada leží spolu s dalšími třemi barokními zahradami, Vratislavskou, Schőnborskou a Lobkovickou, na Petřínských svazích a je přístupná z Karmelitské ulice na Malé Straně v Praze.
Od roku 1998 se návštěvníkům opět nabízí možnost spatřit tuto unikátní barokní zahradu, která prošla celkovou rekonstrukcí.
Vznik velkolepé palácové zahrady je spojen s velkým pražským stavebním obdobím kolem roku 1720. Autorem návrhu je František Maxmilián Kaňka, který pro Jana Josefa hraběte z Vrby nejprve přestavěl palác a následně zřídil zahradu. Na rozdíl od zahrady, která si udržela barokní stav bez větších změn, prošel Vrtbovský palác i v následujících obdobích výraznými úpravami.
Sochařskou výzdobu zahrady vytvořil Matyáš Bernard Braun. Na zdařilém díle se také podílel Václav Vavřinec Reiner. Velmi dobře se zachovala vnitřní výzdoba sala terreny. Freska na klenbě je dílem Václava Vavřince Reinera a představuje Venuši a Adonise.
V letech 1990 – 1998 se po předchozím statickém zajištění uskutečnila celková rekonstrukce zahrady. Obnovená zahrada byla pro veřejnost slavnostně otevřena 3. června 1998.
Spodní část zahrady je vtisknuta mezi Salu terrenu a volieru tvořící její protilehlou zrcadlovou kulisu. Sala terrena, tvořící typickou spojnici paláce a zahrady, je vybavena Reinerovými freskami a sochami Bakchuse a Cerery od Matyáše Bernarda Brauna.
Hlavní osa zahrady stoupá po prudkém severovýchodním svahu. Kromě vyrovnávacího schodiště jí ve střední části zdobí ještě kruhový bazének a v horní části je uzavřena obloukovou kulisovou stěnou.
Na střední terase se vypíná vysoká opěrná zeď, tvarovaná z typicky barokních, oblých segmentů s kuželkovou balustrádou a dvoukřídlým schodištěm. Toto řešení bylo zvoleno nejen k překonání velkého výškového rozdílu, ale i k efektnímu předvedení soch antických božstev a váz zdobených reliéfy (1720 – 1725). Směrem vzhůru se zahrada zužuje a v nejvyšší části na jihozápadním konci je završena obloukovou kulisou o třech polích.
Velkolepý kompoziční rozvrh zahrady rozvíjel rostlinný dekor, jehož původní podoba je známa pouze z rámcových popisů. Na Sala terrenu navazovalo giardinetto s broderií. Na střední terase se uplatňoval parterový symetrický ornament, zasazený jako výplň do postranních střihaných bosketů. Na závěrečné horné terase se údajně opakoval vzor ornamentální záhonů i postranních bosketových výplní z předchozí terasy. Byl přizpůsoben členění horní terasy ještě do tří nízkých stupňů i jejímu zúžení směrem k závěrečné kulise.
V roce 1845 byly ukončeny klasicistní úpravy palácového komplexu, které se promítly rovněž i v zahradě. U dělící zdi mezi spodní a střední částí zahrady byly vystavěny empírové přístavky a zřejmě byla též na závěrečné kulisové zdi zřízena vyhlídka. Je téměř jisté, že tyto stylové přeměny byly i příčinou zániku původního tvarosloví rostlinné výbavy, které pak již zde nebylo nikdy obnoveno.
Povědomí o pražských zahradách bývá nejčastěji spojováno se zahradami barokními. Vrtbovská zahrada mezi nimi patří k těm nejznámějším. Je řazena k našim nejvzácnějším barokním zahradám a je považována nejen za dílo evropského významu, ale v jednotě s dalšími památkami, tvořícími komplex Pražské památkové rezervace, lze hovořit o významu světovém. Vrtbovská zahrada je sice označována za barokní terasovou zahradu italského typu, avšak vliv cizí stylové formy je v ní, tak jako v české barokní architektuře obecně, přeměněn svébytným způsobem – dokonalým přizpůsobením domácímu prostředí, dispoziční nápaditostí na malé ploše, suverénním zvládnutím prostoru a gradace hmoty.
Vrtbovská zahrada je nemovitá kulturní památka I. stupně zapsaná na seznamu UNESCO v majetku Hlavního města Prahy. Bohužel k její návštěvě v letošním roce zbývá již jen pár dní – otevřena bude do konce října. Dne 31.10. bude na závěr sezony ještě slavnostně nasvícena a pak se uloží k zimnímu spánku.
23.10.2019
