Hrdé město Opava se chlubí svými parky

Opava je a byla městem slezské vzdělanosti, byť ji komunisty preferovaný těžký průmysl Ostravska odsouval na druhou kolej. Město s bohatou historií se může právem pochlubit svými sady, které patří k nejstarším v republice. Byly založeny v roce 1797 na břehu řeky Opavy a centrální prstenec městských sadů vznikl na středověkých valech. Iniciátorem jejich vzniku byl osvícený opavský starosta Johann Josef Schössler.

Město Na výsadbě jejich okrasné zeleně se podílely místní šlechtické rody, bohatí měšťané, armáda, členové zemské vlády, poslanci, představitelé úřadů a další mecenáši.

Zajímavý zvyk, vzešlý buď z výnosu Marie Terezie nebo z tradice, vyzýval novomanžele, aby po svatbě zasadili v sadech dva stromy symbolizující jejich rodinný svazek. Jisté je, že díky němu vyrostly v opavských parcích stovky stromů.

Centrální souvislý prstenec městských parků postupně vznikal kolem historického jádra města. Část parku u Ptačího vrchu má pozůstatky novějších hradeb města z doby kolem 15. století, druhá linie hradeb vzala za své v průběhu 19. století.

Začátek 20. století přinesl pojmenování jednotlivých sadů v prstenci okolo historického jádra: Heiderichovy sady (nyní Dvořákovy sady), sady Císaře Josefa (nyní sady Svobody), Engelsbergovy sady (nyní Křížkovského sady), Schillerovy sady (nyní Smetanovy sady) a sady U muzea a Sněmovní sady (nyní Janáčkovy sady).

Jejich cesty získávaly postupně železné obruby a dláždění, vodotrysky, hydranty, litinové lavičky a kovové odpadové koše stejně jako porcelánové tabulky označující keře a stromy.

Město o své parky a sady pečuje dál. Zdařilé architektonické řešení představuje rozšíření prostoru Dvořákových sadů a vytvoření zákoutí kolem sochy básníka Petra Bezruče z roku 1967.

První léta nového tisíciletí byla ve znamení revitalizačních zásahů v celém prstenci kvůli špatnému zdravotnímu stavu přestárlých stromů. V letech 2002 až 2004 byly v sadech vysázeny nové stromy i keře a Ptačí vrch obsadila trojice obrovských ptáků od Kurta Gebauera. Rozhlížejí se po okolí a bývají častým cílem amatérských fotografů zvěčňujících s nimi své rodiny.

Dominantou Janáčkových sadů je nově Olbrichova fontána. O péči o městské parky svědčí i publikace Významné parky Opavska, kterou zpracovalo sdružení Natura Opava a z níž byla radost čerpat.

Dvořákovy sady

Začneme-li procházku prstencem opavských parků od budovy spořitelny, vstoupíme do Dvořákových sadů. Původně byly sady pojmenovány po zakladateli první opavské nemocnice Leopoldu Heiderichovi (1755-1806). Podélnou kostru tvoří alej z javorů, lip, jasanů a kaštanů v závěru parku, které zde rostou již přes 120 let. Projekt na úpravu prostoru mezi dnešní Matiční ulicí a Ostrožnou vypracoval v r. 1850 Josef Rost. Následné výsadby navrhoval opavský zahradník Ignác Skasik v roce 1855. O rok později byla vysázena alej lip a poté prodloužena promenáda v celé délce parku. Dominantou parku je socha národního umělce a opavského rodáka Petra Bezruče (1867-1958) od Jaroslavy Lukešové a Vladimíra Kýna, odhalená ke stému výročí narození básníka.

Sady velmi získaly otevřením průhledu k farnímu kostelu a rozšířením o část zahrady konventu, jejímž pozůstatkem jsou vzrostlé borovice lesní, borovice černá, jerlín japonský, lípy srdčité, jírovce maďaly. Keřové patro tvoří pěnišníky, borovice kleč, tisy, zlatice, šeříky, pustoryly, hortenzie, kalina vrásčitolistá atd. Tato část parku patří mezi nejkrásnější parkové scenérie realizované v druhé polovině 20. stol. v centru Opavy. Budova vyšší reálky, dnešní zdravotní škola, zde stojí od r. 1859. Před ní byla kolem r. 1913 umístěna secesní skříňka s barometrem, bohatě zdobená kováním s motivem kaštanových listů a žabkou na stříšce, dnes kulturní památka. Mezi alejí lip a zdravotní školou dominují dva mohutné exempláře tisu staré více než 100 let.

Sady Svobody

Centrálním motivem Sadů Svobody je kašna se sochou „Nová Opava“, alegorie města Opavy od místního tvůrce Vincence Havla z roku 1958. Na jejím mohutném podstavci ze slezské žuly se v minulosti vystřídaly socha panovníka Josefa II. (od r. 1890) a socha básníka Fridricha Schillera (od r. 1925) přemístěná sem z prostoru dnešních Smetanových sadů, kde stála od r. 1872. Dříve zde v průhledu dnešní Masarykovy třídy stál dřevěný antický templ, tzv. Gloriet, který Opavané nechali postavit na počest svému oblíbenému starostovi J. J. Schösslerovi krátce po jeho smrti. Byl nejdéle úřadujícím opavským purkmistrem, a to plných 38 let. Město v r. 1897 rozhodlo, že odpovídající sadovou úpravu kolem Ptačího vrchu provede dle vlastního projektu městský vrchní zahradník J. Müller. To se také stalo.

Z původní výsadby se zachovala dvojice červenolistého buku lesního doplněná dvojicí šácholanu Soulangeova. Místo původních jilmů holandských, které neodolaly grafióze, je vysazena dvojice žlutolistého trnovníku akátu. Borovice vejmutovky jsou taky obnoveny. Původní kombinace se žlutou formou holandského jilmu a červeného buku byla velkou zvláštností. Kombinace borovice vejmutovky a červenolisté formy buku lesního je typická pro romantické přírodně krajinářské parky 19. století na Opavsku. Tuto kombinaci je možno vidět například v Hradci nad Moravicí, Raduni, Kyjovicích, Dobroslavicích. Obliba využití červenolistých forem buku a javoru mléče s červenými listy je pro sady Svobody typická. Kombinace těchto červených odstínů s fialově kvetoucími šeříky, červenými kdoulovci, růžovými šacholány není jistě náhodná a je ovlivněna vkusem konce 19. stol. – barvami secese.

Dominantou parku je Ptačí vrch, pozůstatek dělostřeleckého bastionu, tzv. Luttermannovy šance, pozůstatku středověkého obranného systému města, s hudebním pavilonem „Pergola“ oválného půdorysu z r. 1897. Mezi zvláštní dřeviny ležící na západním svahu pod ?pergolou? bezesporu patří sloupovitá forma dubu letního, nádherný exemplář javoru Schwedlerova a jinanu dvoulaločného. Atraktivitu Ptačího vrchu jistě oživily a zvláště dětské návštěvníky lákají kinetické bronzové plastiky Ptáci  akademického sochaře Kurta Gebauera, rodáka z Hradce nad Moravicí, umístěné zde v r. 2006.

Křížkovského sady

Sady jsou pojmenovány po hudebním skladateli, sbormistru a dirigentu Pavlu Křížkovském (1820-1885), jehož busta od akademické sochařky Jaroslavy Lukešové byla odhalena v zálivu pod schodištěm vedoucím na Ptačí vrch v roce 1962. Zahrnují porosty mezi oplocením Minoritské zahrady a Nádražním okruhem. Původně park nesl jmeno E. S. Engelsberga, hudebního skladatele, mistra vokální tvorby a sborového žánru, zvaného také „Moravský Schubert“. Jeho pomník zde stál od r. 1897. Z této doby pochází také krásný platan javorolistý, jírovec maďal a borovice vejmutovka. Tehdy oblíbenou kombinaci dřevin vytváří červenolistý javor mléč a jírovec maďal. V 60. letech byly v této části parku vysázeny borovice černé, tis červený, korkovník amurský, ořešák drobnoplodý a ořešák černý.

Minoritská a Univerzitní zahrada

Původní užitkovou zahradu kláštera Minoritů ohrazenou kamennou zdí už jen symbolicky připomíná stará jabloň, hrušeň a slivoň, torzo bohatého sortimentu klášterní zahrady. Až v poslední době zde byly vysazeny například kaštanovník jedlý, jerlín japonský, modřín opadavý ap  Zahradu s oblibou vyhledávají studenti Slezské univerzity. Travnatá plocha je jako stvořená pro pikniky a relaxaci.

V Univerzitní zahradě, oddělené od Minoritské zahrady zdí a přístupné pouze z budovy Slezské univerzity, roste velmi starý platan javorolistý a největší jasan ztepilý v Opavě. V jeho blízkosti vně oplocení je umístěn bludný balvan ze severské červené žuly, upomínka na dobu zalednění. Studenti si mohou v zahradě prohlédnout plastiku ležící dívky nazvanou svým autorem Michalem Mikulou „Ráno“.

Smetanovy sady

Smetanovy sady jsou pokračováním zeleného prstence od kostela sv. Jana Křtitele na ulici Praskova směrem k Muzeu. Od sadů U Muzea jsou odděleny pěšinou před budovou Strojní průmyslovky. První výsadba aleje lemující Nádražní okruh byla provedena v roce 1797 opavským spolkem milovníků přírody. Tzv. „Alej přátelství“ sledovala hradby od Hradecké brány až ke knížecímu zámku, který se nacházel v místech současného gymnázia, alej dnes již neexistuje. Dnešní Smetanovy sady nabyly parkového vzhledu až kolem roku 1872. V říjnu tohoto roku zde město odhalilo pomník německému básníku a dramatikovi Fridrichu Schillerovi (1759- 1805) a park byl po něm pojmenován. Práce na tomto úseku byly ukončeny v červnu 1876. Pomník Schillera byl přemístěn v roce 1925 na místo pomníku Josefa II. (dnešní fontána v Sadech svobody). V roce 1927 byl v parku slavnostně odhalen pomník s bustou Bedřicha Smetany (1824-1884), kterou vytvořil Otakar Španiel.

Období konce 18. století připomínají jen solitéry jírovců a javorů klenů před budovou školy a nádherná borovice vejmutovka u vyústění pěšiny na Nádražní okruh. V roce 1963 byla plocha parku rekonstruována, od té doby zdobí park nádherné exempláře modřínu japonského na pozadí černých borovic a tisů, solitérní líska urecká, katalpy trubačovité, douglasky tisolisté, jerlín japonský.

Sady U Muzea

Dominantou tohoto parku je výstavní budova Slezského zemského muzea (dříve Uměleckoprůmyslové, pak Zemské), postavená podle plánů vídeňských architektů J. Schreiringera a F. Kachlera ve slohu italské renesance stavitelem Lundwallem v letech 1893-1895. Neoddělitelnou součástí parku je kašna s vodotryskem, kdysi součást zahrady Lichtenštejnského zámku postaveného na místě původního hradu, který vybudovali opavští Přemyslovci ve druhé polovině 14. stol.

Byl zbořen v roce 1891- 92 a na jeho místě nyní stojí budova Mendelova gymnázia. O historii zámku je veřejnost informována na pamětní desce umístěné na Müllerově domě, původně sídle správy opavského zámku, který jako jediný zámek připomíná. Nyní v něm sídlí archeologické pracoviště Slezského zemského muzea. Bývalou zahradu Lichtenštejnů připomínají nádherné platany javorolisté. Krásný exemplář jinanu dvoulaločného byl vysazen v období výstavby muzea.

Janáčkovy sady

Janáčkovy sady jsou také částí prstence městských parků. Jsou však odděleny frekventovanou ulicí Praskovou. Do komplexu lze zahrnout i čtvercový parčík U Geodézie s plastikou dívky, sedící u bazénku od Vladimíra Kýna, která zde byla umístěna v roce 1966. Pozornému návštěvníku neujde ani pomníček od Jaroslavy Lukešové umístěný při vstupu do parčíku od budovy Katastrálního úřadu, u kterého roste hadí smrk se svěšenými tenkými větvemi a s krátkými jehlicemi.

Plastika z roku 1983 připomíná stoleté výročí založení prvního českého gymnázia Matice opavské. V parčíku rostou dřezovce trojtrnné, typické až 30 cm dlouhými tmavohnědými plochými lusky. Z listnatých dřevin zde rostou javor klen, lípa srdčitá, pajasan žlazanatý a břízy bělokoré u východu z parčíku. Z jehličnatých dřevin to jsou borovice černé a tis červený. Keře zde vytvářejí pěkné scenérie. Jsou v nich zastoupeny dřišťál, mahónie cesmínolistá, pustoryl, zlatice a další. Janáčkovy sady se nacházejí pod budovou Zemského archivu.

Ze zachovalých dobových kreseb je patrné, že severovýchodní strana dnešního náměstí Osvoboditelů byla až do 18. Století uzavřena systémem fortifikačních náspů, hradeb, zdí a parkánů. K zemskému sněmu přiléhala pravidelná lichoběžníková zahrada, obehnaná vysokou zdí. Po likvidaci hradeb byla nahrazena městským parkem. Dnešní tvar náměst vznikl odstraněním staré zástavby Ratibořské ulice v 70. letech 20. stol. Jeho zásadní proměna v klidovou zónu proběhla během roku. Do jeho těžiště je umístěna fontána. Je to zmenšenina kamenné kašny v německém Darmstadtu, díla opavského rodáka a významného architekta J. M. Olbricha (1867-1908), jednoho ze zakladatelů vídeňské secese.

15.5.2020