Táborská Botanická plná užitku i krásy

Jaká je nejstarší botanická zahrada u nás? Pražská v Troji? Omyl. Je sice možná nejznámější a největší, ale je to spíše benjamínek. Liberečtí patrioti hrdě prohlásí, že je to jejich zahrada, jež loni oslavila již 125 let od svého vzniku. Pravdu mají, ale jen částečně. Jde bezesporu o nejstarší fungující městskou botanickou zahradu v ČR. A ano, velmi krásnou zahradu. Její počátky dokonce sahají až k roku 1876.

Jenže je tu přinejmenším jedna ještě starší: v centru jihočeského Tábora.

Samotní táborští jsou skromní. Uvádějí, že jejich „středoškolská“ zahrada (při VOŠ a SZeŠ Tábor) je druhou nejstarší. Za první totiž pokládají univerzitní botanickou zahradu v Praze Na Slupi. Ta sice skutečně vznikla (o dost) dříve, konkrétně v r. 1775, ale byla na konci 19. století kvůli povodni přemístěna ze Smíchova. Nejstarší botanickou zahradu u nás na původním místě tedy najdeme v někdejší baště českého husitství.

Roku 1861 byl obnoven Český zemský sněm a Rakousko se postupně měnilo na konstituční monarchii. Rok 1866 je proto veřejnosti znám spíše Palackého a Riegrovou kritikou připravovaného dualismu s Uherskem (kdy se zase zapomnělo na Čechy, Moravany a Slezany), nicméně pro botanický svět je tento rok důležitý i založením zahrady v Táboře. Shrňme si fakta.

Botanická zahrada při VOŠ a SZeŠ v Táboře vznikla usnesením zemského Sněmu Království českého ze dne 17. února 1866 při Královské české vyšší hospodářské a hospodářsko-průmyslové škole. Mimochodem – tato zemědělsky orientovaná škola byla jednou z prvních, a možná vůbec první, na níž se vyučovalo v češtině. 

Zahrada byla pojata velkoryse. Spojovala prostor školy až k břehu údolní nádrže Jordán. Kromě přilehlého parku zabrala více než 3 600 metrů čtverečních a obsahovala sbírky hospodářských a hospodářsko-průmyslových rostlin. Sloužila ke vzdělávání na nejmodernější evropské úrovni. Součástí byla pole určená ke zkouškám různých druhů kulturních rostlin, pokusná zelinářská zahrada i lesnická školka. Již po prvních letech existují záznamy o pěstování více než tisícovky druhů a odrůd. 

Se školou postupně spojovala své osudy řada tehdejších nejlepších biologů a botaniků, včetně např. Karla Němce, syna Boženy Němcové. Ten zde kromě zahradnictví a botaniky učil také svou oblíbenou pomologii (ovocnářství) nebo krasopis. Jako součást výuky založil vinici a ovocnou školku a podílel se i na zkrášlování městských sadů či rozvoji soukromých zahrad.

Táborská škola a její botanická zahrada (dosud jediná v jižních Čechách) jsou ovšem z historického hlediska nejvíce vděčny dvěma slovutným Františkům – Farskému a Bubákovi. Tomu prvnímu za povýšení z vyššího hospodářsko-průmyslového ústavu na akademii v r. 1900 a rychlý rozvoj. Tehdy měla zahrada výměru větší než 4,5 hektaru. Druhý František se v r. 1903 pustil s vervou do celkem desetileté přestavby zahrady. Bubákovo členění rostlin podle jejich zemědělského a průmyslového využití bylo světovým unikátem. Do té doby se totiž v botanických zahradách rostliny vysazovaly výhradně dle botanického systému, zejména čeledí.

Prof. Bubák nechal postupně vysázet několik stovek druhů nahosemenných a krytosemenných dřevin a díky kontaktům po celé Evropě prohloubil mezinárodní směnu rostlin. Táborský Index Seminum (tedy seznam botanických skupin, tzv. taxonů) obsahoval již v r. 1907 při svém prvním vydání více než 1700 semen druhů a odrůd rostlin. Z nich si mohly vybírat nejen botanické zahrady až na čtyřech kontinentech, ale i další školy nebo instituce. O zahradě se najednou mluvilo v celém Rakousko-Uhersku. Začala patřit k světově nejuznávanějším.

Dějiny však nebyly k táborskému pokladu jen vstřícné. V roce 1919 akademie v důsledku změn porakouského školství zanikla a nahradila ji čtyřletá vyšší hospodářská škola. Bubák se stal prvním rektorem nově zřízené Vysoké zemědělské školy v Brně, což znamenalo konec nadějím na jeho další působení v Táboře. O deset let později udeřily zimní mrazy a vše dovršila letní vichřice. Velké množství dřevin v dendrologické části zahrady bylo zdecimováno. Zimy během 2. sv. války také zahradu tvrdě zasáhly.

Jak ale známo, co nedokáží živly, zvládne člověk. Rekonstrukce Budějovické ulice v polovině 70. let znamenala panelovou silnici skrz botanickou zahradu. Z pětiletého dočasného řešení bylo 15 let a chybělo málo, aby zahradu doničila výstavba tak „důležitých“ objektů pro centrum města, jako je udírna nebo smažírna. Tehdy se naštěstí místní vzbouřili a dosáhli (v létě r. 1990) přemístění plánovaných staveb a zrušení průjezdu zahradou. Posametové vítězství ducha nad šimlem však trvalo jen pár měsíců. Na územním plánu se již v roce 1992 objevila jako řešení dopravní situace nová silnice. A jak jinak – opět přes zahradu, tentokráte na věčné kapitalistické časy. Dalším „skvělým“ nápadem byla silnice kolem Jordánu pod místním gymnáziem. Mnozí táborští se ale nepřátel nelekají a na množství nehledí. Založili Sdružení pro ochranu botanické zahrady a spolu se školou a některými neziskovkami vedli řadu jednání s městskými zastupiteli i státem. Vše vyvrcholilo v místním referendu konaném současně s prvními volbami do krajských zastupitelstev 12. listopadu 2000. Téměř čtyři pětiny účastníků referenda daly budoucnosti opětovně scelené zahrady zelenou. Bylo to vůbec první vítězství, v němž občané ČR rozhodli o podobě svého města.

Dva roky po referendu začala rozsáhlá obnova a rekonstrukce zahrady. Jejími cíli jsou opět široké zaměření na užitkový charakter rostlinné říše – pokud možno zcela bez chemie, na přírodní zahradu, ekologické pěstování růží nebo třeba zahrádku ve stylu sv. Hildegardy z Bingenu, patronky bylinkářství a „učitelky všeobecné církve“ ze 12. století. Nejde o marketing či snahy získat dotace. I bylinky byly pečlivě vybírány na základě historických pramenů.

V současnosti patří do sbírek táborské botanické zahrady více než 6 000 taxonů / skupin rostlin a plodin. Právě kvůli orientaci na hospodářský význam rostlin najdeme vedle sebe bavlník, agáve, ibišek konopovitý, vrbu, nebo kupříkladu len a jiné přadné rostliny. Dále lze přivonět k vonným květům, či třeba obdivovat uspávací, léčivé, ale i jedovaté nebo barvířské rostliny. Nechybějí pícniny, okopaniny, luskoviny, obiloviny, tabák, ale i různé druhy plevele.

Největší plochu dnešní zahrady (cca 1,5 ha ze zhruba 2,5 ha) zaujímá arboretum. Jeho první část tvoří tzv. přirozené porosty. Druhou dřeviny dovezené (introdukované) z jiných částí světa a různé kultivary či kříženci. Především jde o listnaté, pouze v západní části najdeme jehličnany. Kromě běžných druhů jsou zastoupeny i dřeviny ze Severní Ameriky a Afriky, Sibiře, Číny nebo Japonska. Některé patří mezi velmi významné (kalopanax pestrý, javor černý, kříženec mezi hrušní a jeřábem hruškojeřáb ouškatý, korkovník japonský a amurský, celoterčník různobarvý a řada dalších). Zahrada funguje také jako refugium (- stanoviště, či spíše útočiště) mizejících druhů naší flóry a fauny. Udržují se zde rostlinné druhy typické pro středoevropské biocenózy (z řeckého bios – život a koinos – obecný, společný) včetně nemalého počtu vyšších hub. Z živočichů je tu velmi cenný výskyt obojživelníků. Pst, pravidelně zde hnízdí i řada ptačích druhů včetně sov, sýkorovitých, lejskovitých, brhlíkovitých nebo datlovitých.

Součástí zahrady je jezírko, skalka (alpinum) a tři menší skleníky se subtropickou a pouštní flórou, z nichž dva jsou obvykle volně přístupné veřejnosti. Návštěvníci zde mohli navštěvovat expozice orchidejí, broméliovitých rostlin, masožravek, sukulentů, kaktusů a mnoha dalších divů přírody.

Zahrada bývá přístupná zdarma, pouze do skleníků se platí vstupné. Kvůli pandemii je však nyní (únor 2021) uzavřena.

V roce 1994 byla botanická zahrada pro svůj ekologický význam v centru Tábora vyhlášena za významný krajinný prvek a v srpnu 2000 ji Ministerstvo kultury ČR prohlásilo spolu s budovou školy za kulturní památku.

Malá zajímavost na závěr: Nejstarší nepřestěhovanou botanickou zahradou na světě je univerzitní zahrada v Padově (Orto Botanico di Padova). Založena byla již v roce 1545. To ale samozřejmě jakkoli nesnižuje význam ani půvab našich tuzemských botanických zahrad.

Pro přípravu článku byly mj. využity volně dostupné informace z Internetu, včetně webových stránek Botanické zahrady při VOŠ a SZeŠ v Táboře a stránky města Tábora

15.1.2021