Magie Na Slupi – Zastavení druhé

Nádhernou fakultní Botanickou zahradu v Praze Na Slupi jsme minule opustili krátce po jejím založení na přelomu 19. a 20. století. V té době byla rozdělena, stejně jako univerzita, na dvě části: českou a německou. Slíbili jsme Vám pár zajímavých perliček. Zde jsou:

• Soužití rozhodně nebylo idylické. Někdy bylo dokonce horší než v samotné Karlově (od r. 1882 Karlo-Ferdinandově) univerzitě. Vztahy dobře symbolizoval po desítky let plot oddělující obě části zahrady. Nejprve Němci nechápali, proč v Praze mají mít pouze půlku, navíc bez skleníků a některých výsadeb. Když se už už nacházelo kompromisní řešení, došli k závěru, že toho „čecháčkovského malicherného ustrkování“ bylo dost, a tak si raději postaví technické skleníky nové, a sami. Nutno říci, že Češi rozhodnutí nelitovali. Postupem let se ukázalo, co vše je v lidech. Byla vedení, která uměla překonat národní, politické i osobní příkopy, a skvěle spolupracovat. Nu a byla taková, která si třeba stěžovala, že jim ti „hrozní Češi schválně lezou přes plot, kradou sazenice i objevy, ničí výpěstky, a nejenže nehlídají, ale dokonce schválně ponoukají své slepice, aby vyzobávaly výdobytky německého pěstitelského umu“. Prostě i slovutní špičkoví páni profesoři se někdy umí chovat jako zapšklí sousedé…

• Když v polovině února 1945 spojenci vybombardovali (možná zřejmě omylem) část Prahy, byly zničeny německé a poničeny české skleníky (pod nacistickou správou). Botanika obou zemí tehdy krvácela úplně stejně.
• Ani v poválečných letech nebylo z přírodovědného hlediska vše zalité sluncem. Příklad za všechny, připomínaný informační cedulí v botanické zahradě: „Svého času byla bledule letní ochranářskou rostlinou ‚number one‘. Starší generace má v živé paměti články či šoty o tom, jak členové hnutí Brontosaurus přemisťují statisíce hlíz bledulí z potenciálního dna plánovaných, a posléze rozestavěných, novomlýnských nádrží do přilehlých lokalit … Napuštěním poslední novomlýnské nádrže se (ale) bledule stala kriticky ohroženým druhem; v lužních lesích jižní Moravy jí přitom do té doby kvetly milióny…“
• Nechceme tvrdit, že vše za socialismu bylo jen a jen špatně. Koneckonců i tehdy žili a pracovali skvělí botanici, díky nimž dnes můžeme být na naše sady, parky a zahrady právem hrdí. Chyb však bylo učiněno – v důsledku politických rozhodnutí, železné opony i třeba stavu státní kasy – spoustu.

Jedním z nemilých dědictví byla technická zanedbanost skleníků na Slupi. K ní se přidala posametová „divokost“ let devadesátých, zejména často tragický systém financování. Jak vzpomínají pedagogové fakulty, peníze byly přiděleny ne v prosinci, ale až v dubnu, dorazily v listopadu a utraceny musely být do Silvestra… V druhé polovině „devadesátek“ byl pro skleníky vyhlášen havarijní stav, a následně musela proběhnout náročná rekonstrukce. Byla moderní, historicky citlivá, svým způsobem famózní, ale měla mouchy. Pozdní přítok peněz zavinil, že při rekonstrukci uhynuly kvůli mrazu některé rostliny, jež nešlo přesadit. Ani náhradní topidla škodám nedokázala zabránit.

• Mezi největší nádhery slupské Botanické zahrady patří ve sklenících sukulenty (těm se trochu pověnujeme v našem příštím zastavení), a v exteriéru třeba stromy – ať již vzrostlé duby u vchodu nebo kupříkladu „triumfální alej“ datlovníku kanárského (Phoenix canariensis). Minule již představený jinan dvoulaločný nebo lapina jasanolistá mají úžasná, zřejmě i více než 150-letá „sívíčka“ (životopisy), pro které by je okamžitě „vzala“ kterákoli z botanických zahrad kdekoli na světě.

Samčí slupský jinan byl údajně v 19. století vypěstován ve džberu nebo sudu a pečlivě zastřiháván jako bonsaj. Možná to bylo z obav o jeho zdravý růst, zlí jazykové ale tvrdí, že se Praha chtěla chlubit „exotickým východním zakrslým stromem“. Kdo ví. (Zlým jazykům ovšem zásadně nevěřme. :-)) V každém případě je i dnes „deštníkovitý“ tvar (habitus) jinanu udržován. Podle oficiálních informací je tato bonsaj-nebonsaj unikátním kultivarem, vyšlechtěným z dalšího kultivaru „Pendula“. Liší se větvemi, jež jsou spíše rovné, nikoli převislé. Původní označení „Pragensis“ bylo před 26 lety změněno Výzkumným ústavem Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví (připomínáme naše články o Průhonicích) na „Praga“.

K lapině již dříve uvedl kurátor venkovních expozic, doc. Lubomír Hrouda: „Je to takový náš ‚vlajkový‘ strom. Je krásně rostlou příbuznou lapin ze severního Íránu a na Kavkaze, a z botanického hlediska i ořešáků (Juglandaceae). Naše lapina (Pterocarya fraxinifolia) má obrovskou korunu a vytváří příjemné mikroklima. Této části zahrady říkáme Háj, rostou tu stínomilné lesní rostliny a spolu s lapinou jsou neodolatelným prostředím pro návštěvníky…“

Mimochodem, Háj tvoří první část Středoevropské květeny ve venkovní expozici. Dále zde najdeme třeba Karlštejn. Ten je dokonce druhově nejbohatší a nejrozmanitější. Také vznikl již v roce 1904, kdy bylo do zahrady přivezeno mnoho druhů původní teplomilné květeny z Českého krasu. Nejvíce právě z okolí Karlštejna. Tak vznikl zdejší „hradní“ název.

Základem jsou tu kalcifyty, tedy vápnomilné rostliny. V průběhu let se samozřejmě expozice rozrůstala, stěhovaly se a rozšiřovaly rostliny i dřeviny. Obdivovat tak na slupském Karlštejně můžeme i druhy čistě horské nebo vlhkomilné.

• Charakteristické pro celou zahradu Přírodovědecké fakulty UK je přísně vědecký přístup kombinovaný s jednoduchými nápovědnými informačními tabulemi mnoha velikostí i typů, společně s krásnými fotografiemi i QR kódy. Opět jeden příklad za všechny:

„Koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis)

Roste na slunných, a především vápencových stráních, na skalních i travnatých stepích, často v bohatých porostech, vzácněji i v křovinách a lesních světlinách, také ve vinohradech a sadech. U nás se vyskytuje pouze na Moravě, těžiště výskytu se nachází v panonské části jižní Moravy, byl vysazen v Českém krasu. Je to poměrně variabilní druh, rozlišuje se několik forem, rozdíly se projevují ve velikosti rostlin, barvě odění i tvaru okvětních lístků. Silně ohrožený druh ČR (C2b)…“

Dokonce i barvy jmenovek rostlin zde mají svůj význam – ukazují, odkud rostlina pochází. Různé symboly a ikony pak jasně naznačují, k jakému účelu se rostliny pěstují, zda jsou okrasné, prospěšné jako léčivky, nebo třeba jedovaté… Součástí infosystému jsou i drobné kvízové testy zkoumající pozornost zejména rodin s dětmi. Tak například: Kvete mák pouze červeně? (Správné odpovědi návštěvníci naleznou buď přímo v sousedícím záhonku, anebo třeba v info centru. A když jsme to nakousli: Správná odpověď je: Nikoli. Známo je spousta druhů máku, obvykle se uvádí zhruba stovka. Barvy květů jsou různé. Samozřejmě ale červená je nejznámější, a její symbolika spojená s válečnými veterány též…)

 

• Také menší děti, které ještě neumějí číst, nebo je tolik nezajímá květena, se mohou na Slupi dobře bavit. Je tu hodně ptáků, u vchodu do skleníku voliéra s papoušky, uvnitř rybičky „volně“ i v akváriích. Při troše štěstí prý lze spatřit nebo alespoň zaslechnout třeba skokana saharského (Pelophylax saharicus). Tato původně severoafrická „ninja“ žába se ve volné přírodě živí hmyzem a plži. Nezalekne se ani menších hadů.

V minulém i dnešním zastavení jsme se trošku více věnovali historii. Zcela záměrně. Bez lásky, potu a nezměrného odhodlání lidí v letech minulých by žádná ze světových zahrad nevznikla, ani se nedožila dnešních dní. Krásu a vědecký přínos botanických zahrad lze jen těžko postihnout. Musí se aspoň spatřit. Proto nám na závěr dnešního povídání dovolte jeden malý apel:

V současné době se na nás odevšad tlačí kromě hrůzných zpráv z Ukrajiny nebo třeba texaské prostřílené školy stále více reklamy. Jedna z televizí se dokonce rozhodla tvrdě bránit bezplatnému přetáčení bloků. Z jejího ekonomického hlediska je to pochopitelné. Z hlediska nás diváků je to už těžší. Provoz a vysílání samozřejmě stojí velké peníze a soukromé stanice „lineárních“ médií jsou placeny pouze přes reklamu. Na druhou stranu ale jsme lidé, ne pouze příjemci reklamy a zboží vůbec. Nikdo by nás do otrocké konzumní role neměl tlačit.

 

Vyvážený střed tohoto moderního sporu se dozajista bude hledat dlouze a těžko. Naše jednoduchá rada (byť ne řešení) zní: Zkusme vynechat pár pořadů – ať již s reklamou, či bez ní. Ne pouze jako signál pro vlastníky médií a zadavatele reklamy. Udělejme to sami pro sebe. Stravme se svými blízkými chvíle v přírodě a v co největším souladu s ní. Třeba právě v uhrančivě magické fakultní Botanické zahradě v Praze – Na Slupi.

červenec 2022

text a foto pšt