Popovická pohádka snů

V malé obci Dubiny u Velkých Popovic ve středních Čechách můžete najít krásné zákoutí biocenózy. Tedy území – lépe řečeno biotopu – kde společně žijí byliny, dřeviny, zvířata – a samozřejmě lidi. Konkrétně rodina Hyblerových.

Na první pohled tu vše vypadá jako ztělesnění amerického hollywoodského snu v české pohádkové kotlině. Proslavený malíř Stanislav se svým synem, známým hercem Stanislavem, v okrese Praha-východ koupili pozemek a doslova na zelené louce postavili dům a zasadili strom… Vlastně ne jeden strom, ale několik stromů. A vlastně ne několik stromů, ale hned botanickou zahradu. A syn Stanislava mladšího, rodným jménem také Stanislav, celé zelené panství získal a spravuje jej k radosti všech… Zde se nám však pohádka přece jen trochu zadrhává. Stanislav nejmladší, byť před bližními opakovaně slíbil království věrnost, totiž odchází za hlasem srdce do matky stověžaté. Ale ještě nezazvonil zvonec, a tak nemusí být pohádce konec.

Skutečností je, že založit a spravovat soukromou botanickou zahradu je úkol hrdinský, takřka nadlidský. Stanislav (prostřední) miluje přírodu celý svůj život. Když se před několika lety musel rozhodnout, zda dá přednost Dubinám, anebo divadlu a rozjeté televizní a filmové kariéře, dlouze neváhal. Soukromě to zdůvodňuje tím, že byl vždy spokojenější v zeleni, než na zaprášených prknech, co znamenají svět. Lze mu to snadno věřit. Když totiž zmíní herectví, má zádumčivý pohled s kapkou sentimentu. Přejde-li ale řeč na květiny, dřeviny, nebo třeba zahradní projekty, jež tvoří se svou milovanou ženou architektkou a donedávna i se synem, oči se mu rozsvítí. „Je pravda, že se každý den probouzíme, a čeká nás spousta práce. Dřina, která nekončí. Všechny peníze, co vyděláme, nejdou na naše pohodlí, ale do zahrady. Někdy si říkám, že jsme si měli pořídit byt v Praze, klidně 2+kk, a užívat si klidu. To bychom ale nebyli my. A hlavně, nebyla by tady ani tahle úžasná zahrada…“

BZ Dubiny loni oslavila 25 let od svého vzniku. Rozkládá se na zhruba půlce hektaru, v nadmořské výšce (přibližně) 390 m n.m. V porovnání s velkými botanickými zahradami u nás je tedy spíše menší až malá, nicméně svým významem rozhodně ne zanedbatelná. V roce 2011 byla vyhlášena jako významný krajinný prvek a jako taková je chráněna ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Před 10 lety, konkrétně 6. února 2013, byla přijata do Unie botanických zahrad České republiky.

Hyblerových Dubiny musely splnit tři následující povinná kritéria:

1. Botanická zahrada pěstuje minimálně 500 taxonů či kultivarů rostlin
2. Zahrada je otevřená veřejnosti alespoň po 2 měsíce v roce nebo slouží k pravidelné výuce
3. Zahrada má tým pracovníků odborně způsobilý plnit kritéria pro činnost botanické zahrady a dbá o jejich soustavný odborný růst. Kvalita a počet odborného personálu odpovídá počtu pěstovaných rostlin

A to není zdaleka všechno. Jako přidružený člen musela zahrada vyhovět více než čtvrtině dalších, tzv.  zpřesňujících, kritérií. O náročnosti procesu svědčí i fakt, že toho roku se Unie rozšířila pouze o dvě zahrady. A aby nevznikla mýlka – Dubiny naplňují (zcela správně přísná) kritéria Unie bez přestávky dodnes.

Nahlédněme krátce do jejího webu (http://www.botanickazahradadubiny.cz):

„Zahrada vznikla se záměrem shromáždit sbírku především dřevin z čeledi Taxodiacae (dle novější klasifikace Cupressaceae – pozn. spz.cz), Magnoliaceae a rodu Cedrus. V areálu zahrady jsou, kromě obytných prostor, také dva malé tropické skleníky – každý po 16m2 a dva subtropické skleníky – každý po 48m2. Naše zahrada, jako první u nás a možná i v širším okolí, používá některé druhy ptáků a žab jako přirozenou ochranu rostlin ve sklenících. Díky této ochraně již několik let nemusíme používat žádnou chemickou ochranu rostlin. Celá venkovní expozice je protkaná soustavou jezírek a vodotečí, které slouží především k podpoře biodiversity v dané lokalitě. V prostorách zahrady se trvale vyskytuje velké množství chráněných živočichů, především ze skupiny obojživelníků, plazů, ptáků a hmyzu.

…Je zde největší sbírka rodu Cedrus a Sequoiadendron v ČR a více jak 800 taxonů ostatních rostlin. Zahrada je přístupná veřejnosti na základě předchozí telefonické, nebo písemné dohody prostřednictvím e-mailu (-kontakty naleznete na http://www.botanickazahradadubiny.cz/kontakt.html).

Ve dvou menších tropických sklenících jsme se zaměřili především na čeleď orchideaceae a bromeliaceae. Roste zde však i mnoho zástupců jiných čeledí. Ve sklenících našla svůj domov i řada živočichů, především ze skupiny obojživelníků, kteří se zde pravidelně množí a žije zde již jejich několikátá generace.

Skleníky nemají žádné pevné dno, a tak všechny větší rostliny volně koření v půdě. Součástí každého skleníku je i umělá vodoteč s jezírky.

Našim cílem je vytvořit mimo jiné stálou expozici, která bude sloužit k udržování genofondu rostlin běžně se nevyskytujících v naší přírodě a studijním potřebám případným zájemcům. Nedílnou součástí naší činnosti je co nejužší spolupráce s ostatními botanickými subjekty.“

Abychom čtenářům spz.cz mohli zprostředkovat autentický zážitek, zkontaktovali jsem pana Hyblera e-mailem a představili se jako zcela běžní zájemci o prohlídku. Komunikace byla jednoduchá a rychlá. Dohodli jsme se na termínu dle předpovědi počasí a na konci května Dubiny navštívili. Bývalý pan herec Hybler nás čekal přesně, jak jsme se domluvili. S úsměvem potvrdil, že vstupné je opravdu jen dobrovolné. Kategoricky odmítl převzít nabízenou hotovost s tím, že jestli chceme (a můžeme), ať vložíme částku dle vlastního uvážení do kasičky za vchodem. A pak nás osobně po rodinné botanické zahradě provedl.

Výklad byl vynikající. I když jsme se snažili chovat jako naprostí začátečníci v zahradním oboru, Stanislav Hybler (prostřední) velmi dobře namíchal laické informace s odbornými i praktickými radami. Dozvěděli jsme se tak spoustu zajímavostí o místních vzácných jehličnanech a listnáčích, o různých druzích šišek, o „zabalování“ a rozličné další ochraně stromů v době mrazu, o hnojení, hospodaření s vodou, potížích zahradníků v důsledku klimatických změn i třeba o boji proti suchu.

A v neposlední řadě, nejste-li botanikem nebo odborníkem přes kaštany, můžete se zde zcela názorně dopídit, jaký je rozdíl mezi jírovcem maďalem (lidově kaštanem) a kaštanovníkem setým. (Ano, správně, jedlý kaštan je vlastně bukvicí, jeho kaštanovník je totiž příbuzný dubů i buků v čeledi bukovitých.) Kdybyste si upekli normální kaštan, určitě byste si na něm nepochutnali. A možná by vám bylo i zle.

Milí čtenáři, uvažujete-li o návštěvě této krásné soukromé botanické zahrady a chcete se ještě před ní dozvědět trochu více, doporučujeme vám k přečtení kupříkladu milý a zajímavý rozhovor, který vyšel před dvěma lety v časopise Zápraží – https://zaprazi.eu/wp-content/uploads/2021/03/zaprazi-04_2021_web.pdf.

Za naši redakci k tomu dodáváme pár dílčích informací. Každému, kdo Dubiny navštíví, je hned na první pohled jasné, že zde hrají velmi významnou roli jehličnany. I když žádný z nich tu není o moc starší než třicet let, někteří jejich předci rostli již v době, kdy po zemi chodili nikoli namyšlení dvounozí savci, ale dinosauři. Třeba takový endemitní blahočet chilský (Araucaria araucana) pochází z prastarých geologických období jury a křídy. Právě proto dnes patří mezi tzv. živoucí fosilie. Třebaže má (zejména v určitých fázích vývoje) velmi ostré šupinovité listy, není ke svému okolí „nepřátelský“, a dokonce ani nepoživatelný. Naopak. Je téměř jisté, že jeho semena putovala útrobami sauropodů i lidí. Obsahují totiž nemalou dávku výživných sacharidů.

Oproti tomu pochutnávat si na darech třeba metasekvoje čínské nebo tisu červeného by opravdu nebyl dobrý nápad. Kyanogenní látky by dokázaly totéž co vražedná zbraň. Jen možná o poznání bolestivěji.

 

A ještě jedna zajímavost, zejména pro dámy. V Dubinách můžete obdivovat mimo jiné i ztepilý strom Paulownia tomentosa (Paulovnii plstnatou). Jde o dekorativní dřevinu vysazovanou kdysi v Číně na nádvoří císařského dvora (proto se jí též přezdívalo císařský strom). Věřilo se totiž, že do koruny čas od času usedá bájný pták, přinášející nejen dlouhověkost císařské rodině, ale i blahobyt.

Paulovnie se postupem času stala v Číně a Japonsku symbolem ženství. Vysazovala se proto většinou při narození holčičky. Když se později dívka vdávala, příbuzní z dřeva paulovnie vyrobili nevěstinu výbavu pro její rodinné štěstí.

Paulovnia se dodnes pěstuje hlavně kvůli nádherným shlukům medonosných květů a nezvyklým velkým listům. Ty jsou zespodu ochlupené, díky čemuž získala svůj přívlastek „plstnatá“. Paulovnia je prospěšná i produkci dřeva a biomasy. Roste totiž velmi rychle (dokonce rychleji než topoly) a dřevo je lehké, kvalitní, téměř bez suků a s nízkým obsahem vody. Je proto vhodná i pro výrobu některých hudebních nástrojů.

A aby pánové nepřišli zkrátka: podmanivé oči japonských gejš byly zvýrazňovány uhlíky právě z větviček paulovnií…

červen 2023